S Rišem jsme spolu začali randit krátce poté, co jsem se rozešla se svým bývalým přítelem. Nebyla jsem ani měsíc single poté, co jsem si uvědomila, že se mi líbí a skutečně přitahuje. Nešlo o žádný rozmach, v předchozím vztahu jsem nebyla už delší dobu šťastná a způsob, jak se rozejít, jsem hledala už delší dobu. Netušila jsem, že ta skutečná láska přijde hned tak rychle a nečekaně, ale stalo se.

Už od prvního okamžiku jsme si spolu rozuměli ai když bylo obtížné sladit naše dva rozličné světy, podařilo se nám to. Já jsem se přizpůsobila jeho práci, on zase udělal ústopek a začal se více socializovat. Jeden druhému jsme byli oporou v těžkých chvílích a byli jsme nejen vášnivými milenci, ale také nejlepšími přáteli. Všichni v našem okolí tvrdili, že jsme dokonalým, ukázkovým párem. Byla jsem na to hrdá – koneckonců byla to skutečně láska taková, jakou jsem si v dětství vysnila. To jsem však ještě netušila, že sama jí dám ránu.

Osudná oslava
Po přibližně třech letech jsem cítila, že se ode mě Richard mírně oddaluje, ale připisovala jsem to stresu, který měl v práci. Ten čas jsem využila k tomu, abych byla co nejvíce se svými přítelkyněmi. Jeden večer jsme se vydali na oslavu, která končila na diskotéce. Právě tam jsem uviděla svého bývalého kolegu, který se mi pořád líbil. Slovo dalo sdlově a objednal mi drink. Ten večer jsem zapomněla na všechny starosti a také na to, že jsem šťastně zadaná… po třech sklenkách vína jsme se najednou začali líbat.

O tomto incidentu jsem řekla jen jedné kamarádce, která mě okamžitě začala přemlouvat, abych to své polovičce řekla. „Když mu to neřekneš, budeš žít ve strachu. Jednou se to nějak dozví,“ radila mi a já jsem se rozhodla, že se přiznám. Ten večer jsme měli jít na společnou večeři, kde mě však ještě předtím, než jsem se rozmluvila, požádal Rišo o ruku. Souhlasila jsem. Dnes se nám čas do svatby krátí a já se skutečně bojím, že se to jednou dozví…